treba nosit v kufri pilu
Tuto příhodu jsem našel na webu o zbraních.
Pražští řidiči, bacha na Valachy!
Popíšu Vám příhodu, která se mi ještě dnes jeví jak z povedené
komedie.
Jel jsem v Felicii 1.3Mpi do Vsetína. Přede mnou jela tatáž Felicie,
jen jiné barvy a se vsetínskou značkou. Řidič přede mnou jel zhruba
stejným tempem, jaké jsem měl naplánováno i já, takže nebyl žádný
důvod jej předjíždět.
Byl hyc, měl jsem pootevřená na 5cm všechna okna/chová se to jak
kabriolet:-)))/a navíc jsem silný kuřák, takže otevřené aspoň jedno
okno mít musím. Zezadu se ozvalo zařvání gum, zablokovaných na
asfaltu a pohledem do zrcátka jsem zjistil, že se mi do kufru chce
vlepit už zepředu důkladně otuněná oktávka s pražskou značkou. Tmavá
skla, ohulené xenony a řev točeného motoru,jen jen vystřelit. Lehkým
dotekem na brzdový pedál jsem mu dal najevo,že hodlám zpomalit, ať mě
může předjet,když má tak napilno.
Sundal jsem nohu z plynu,lehce přibrzdil a vysloužil si zato vzteklé
troubení oktávie.
Vzápětí-bez blinkru či jiného varování-následovala blesková
akcelerace a schytal jsem takovou myšku, že jsem tentokrát musel na
brzdu fakt dupnout.
Zanadával jsem si-prase jedno pražácký-a jelo se dál. Vzápětí něco
podobného řidič oktávie provedl i řidiči Felicie, co jela přede mnou.
Vzteklé troubení,myška a jelo se dál. Před námi všemi jel
extralongvehikl a toho
si netroufl předjet ani pražík,byl to i na něj dost nepřehledný úsek
a vehikl navíc valil aspoň devadesát.
Sešli jsme se tedy pospolu na křižovatce ve Vsetíně a co čert
nechtěl-i na dolním malém rondlíku a poté na parkovišťátku u
kulturního domu-mimochodem přes silnici sídlí PČR.
Co se dělo pak,mi musela zčásti doplnit manželka, protože já byl
smíchy úplně grogy. Pražák z oktávky,mladík cca dvacetiletý, oháklý
v Bossu vystartoval z mašiny, kvokl centrál a vběhl přímo do náruče
asi pětačtyřicetiletého řidiče Felicie přede mnou, takto Valacha jak
Radhošť.
Slyšel jsem jen: Ááá,pocem ty sviňo, já ťa naučím, jak sa jezdí! a
uvalil mu dvě takové, že se mladík i s Bossem váleli v prachu
parkoviště. Mladík vřískal ''pomóóc,přepadení'', Valach si ho
nevšímal, cosi ještě zavrčel a měl se k odchodu. Nato mladík vyskočil
jak čertík z krabičky ze země, přihnal se k Valachově Feldě a začal
do ní zběsile kopat. Valach se otočil, pražák poodskočil bokem,aby
zas nějakou nechytil.
Ten ďábelský výraz ve Valachových očích si budu pamatovat nadosmrti.
Pomalu přišel ke své okopané Feldě, odemkl kufr, vytáhl motorovou
pilu Husqvarna tak velkou, že jsem tak velkou lištu snad ani neviděl,
nastartoval, ani nečekal až se zahřeje/možná jel z práce/ a zručně,
bez škrábnutí okolí uřízl pražákovi masivní zadní tuningové křídlo.
Zhasl pilu,uložil do kufru a prohlásil:''Třeba ti to včíl tak rychlo
nepojede,hňupe'' a odešel.
Pražák se složil na obrubník a -viděli jsme to oba,já i žena, mám
svědka- brečel jak malé děcko, když se mu rozbije nejmilejší hračka.
Dodnes-aniž by to okolí chápalo-se s ženou řehtáme jak blázni, když
někde zaslechnem motorovou pilu...
Jaké z toho plyne poučení či závěr? Nevím, ale to, co ten Valach
udělal/ač to bylo bezpečně mimo zákon/, mi bylo velmi sympatické a
možná by si Pražáci měli na Valašsku dávat většího majzla, Valašsko
je surový,
drsný kraj, kde to lidé nikdy neměli ani s prací, ani se živobytím
moc jednoduché a i jejich reakce jsou takové přímočařejší.