Týden jsem s "Růženou" lítal po Šumavě. Jméno Růžena dostala navigace GPS od mé spolujezdkyně už po cestě do Jelky, za kecání do řízení (tímto se omlouvám všem nemluvným Růženám). Před cestou Růžena dostala novou aktuální mapu IGO. Dost mě šokovala, když v první vsi ohlásila:"Překročili jste povolenou rychlost!". To se opakovalo na začátku každé obce. Musím přiznat, že mě pokaždé donutila ubrat plyn! Je fakt, že cestu jsme tentokrát absolvovali bez autoatlasu a bez neustálého kontrolování, zda vesnice, kterou jsme právě minuli, leží na trase, nebo už jsme zase někde v
. Když jsem musel kvůli objížďce z trasy sjet, Růžena byla schopná protáhnout nás polní cestou, ale vždy nás navedla správně. Takže místo šmírování v atlasu jsme se kochali. Musím s nadšením konstatovat, že Šumava na podzim má nekonečnou škálu barev, které za pokochání stojí.
Perlička: při objíždění Lipenské nádrže mou přítelkyni napadlo podívat se do Horní Plané. Zadal jsem Růženě cíl a vyrazili jsme. Po pár kilometrech se ozvalo: "Po sto metrech zahněte vlevo!" Poslechl jsem a ouha
Silnce končila ve vodě
.
"Po sto metrech se naloďte na trajekt!"
"Trajekt na Šumavě? Růženo to si děláš kozy, ne?"
Za námi zastavilo auto se dvěma zaměstnanci správy národnho parku. Dali jsme řeč, potvrdili nám, že tu funguje přívoz, na který se s autem vejdeme, tak jsme si počkali. Sympaťák ze správy parku se se mnou podělil o zajímavý postřeh: "Máme tu spoustu různých zkratek, na které by se dřív cizí neodvážil, protože by si nebyl jistý, že neskončí někde v poli. Teď tam běžně potkávám cizí auta. Všechny mají jedno společné: navigaci na palubní desce. Vlastně díky navigaci uvidíte mnohem víc, než bez ní, dřív byste si troufli jen na hlavní silnici."
Přívoz dorazil. Potenciální sebevrah si mě navedl asi 15 cm před koleno a řetízkem uzavřel vjezd do přehrady.
Povídám:"Jste docela odvážný, co kdyby mi proklouzla spojka?"
"Já se nebojím, to bych tady nemohl dělat. A jsem dobře pojištěný."
Chvíli jsem dumal, jak by se mu plavalo s koleny obrácenými naruby a došel jsem k názoru, že na tohle žádná pojistka nemůže být dost dobrá. Z přemýšlení mě uprostřed nádrže vytrhla Růžena: "Po sto metrech opusťe trajekt!"
"Ty krávo, a to dojedeme po dně? Nejem James Bond!" neudržel jsem se
Těch sto metrů vyšlo skoro na břeh, takže se moc nesekla, po dně jsme nemuseli.
Ale objektivně musím uznat, že tahle hračka mě opravdu baví