Až teď mám chvilku času poděkovat Ma(zda)rtinovi za skvěle připravený sraz, počínaje pozvánkou, přes přizvání ke „spolupráci“ zástupce oficiálního prodejce Mazdy AP Spořilov (věnoval prospekty a dárečky, + výzdoba místa srazu vlajkami s logem Mazdy), zajištění ubytování, oběda a večeře, no a samozřejmě báječný nápad společně navštívit „Muzeum sportovních a historických vozů“ v Lánech. Musím také pochválit bezvadný popis cesty Prahou k hostelu, nedalo se netrefit!
Jedinou „chybičkou“ v organizaci srazu byla příliš dlouhá volitelná doba příjezdu na místo srazu (9. - 11.hod), takže se účastníci srazu trousili jako švábi na pivo - sebekriticky přiznávám pozici předpředposledního švába. I když - díky tomuto načasování mám drobný, ale báječný zážitek - krátce poté, co jsem vjela do Prahy, z Chodovského nájezdu přiburácela a zařadila se na chvíli přede mne (nevěříc vlastním očím jsem si málem ucvrkla) žlutá ZONDA, s pražskou SPZ!
Sraz byl fajn,jsem ráda, že jsem osobně poznala pár lidí z „našeho“ Mazdaklubu i ze spřáteleného Mazda-fast klubu, ačkoli jsem nemohla zůstat i na večerní táborák.
Jinak doporučuji všem, které to zajímá a budou mít cestu kolem, navštívit ono muzeum v Lánech osobně. Nebo virtuálně na
http://classic.lany.cz/ . Kdo hoví automobilovému sportu, potěší se pohledem na (údajně) plně funkční závoďáky různého věku - poslouží jako ilustrace vývoje nejen karosérií (motory zůstaly skryty zvědavým zrakům odborníků), ale i bezpečnostních sedaček, pásů, rámů, pedálů. Bohužel vozy jsou až na výjimky zavřené a zamčené, takže dovnitř jen čumenda přes okýnka. Je možno vidět např. Antonínem Charouzem užívané Fordy v plné závodní palbě vč. „pilota“ v nehořlavé kombinéze za volantem (+ nástěnka Charouzových úspěchů + výstavka spousty vítězných pohárů), pár již historických Škodovek v závodní úpravě (vůně interiéru Š120S a Š130RS mi připomněla vůni interiéru Š100 mých rodičů, koupené r. 1973, voní úplně stejně směsí pachu kovu, benzínu, oleje, kožených sedadel)... Nechybí ani formule jednoho z nejznámějších „koňů“ Charouzovy stáje Tomáše Engeho - modrá F1 ze sezóny 2001. Vedle ní stojí F3 dvojchlapka, sedadla za sebou, a nástěnka známých tváří jezdců „VIP Ford Fiesta Cup“ - Jiří Korn, Martin Severa, Pavel Nový, Chantal Poullain, Jan Rosák... Pár kroků od F1 mne zaujaly skutečné bonbonky: Králova fenomenální Tatra MTX V8, a historický Tatraplan - z podoby havarovaného takřkašrotu jej v r. 1989 restauroval Luděk Munzar, originální volant ze své sbírky laskavě poskytl spisovatel Bohumil Hrabal (tvrdí informační cedule), a taky účastník Le Mans - Aero Minor III. Nebudu jmenovat všechny ostatní sporťáky, jsou podrobně ofoceny nejen Ma(zda)rtinem a budou snad již brzy vyvěšeny na spešl stránce věnované pražskému srazu. Ovšem neodpustím si zmínku o vozítku pro mne nejkrásnějším ze všech = nádherně červený 2-místný Lotus Seven, sedadla vedle sebe, ovšem vnitřními rozměry určen spíše pro zakrslíky - chrousty se zadkem velikosti max. 2 kmínů. No, a ještě nesmím zapomenout na miláčky Jaguáry Éčka, ty mne taky hodně berou, bohužel však nebyly přístupné prohlídce zblízka.
Jo, a pro milovníky odlehčené sci-fi tu mají lahůdku - auto z filmu „Návrat do budoucnosti“ značky „D-něco“ (přesný název mi bohužel Alzheimer odmítá vydat z paměti).